Jdeme se podívat do Lidlu...aaa, květák v akci! Vůbec mi nevadí, že je to nechtěný dovezený zbytek z Německa nebo z Odkudsi, ale rozhodně za ten zbytek nechci dát 45 kč. Takže ocením zbytek za 15 kč. Když už mám druhý, z toho prvního udělám květákovou polévku, u které, protože chci nahnat množství, to přeženu s vodou, ale muž ji sní skoro celou na posezení, jak je dobrá (jupí!).
Protože mi zbývá ještě druhý, který je stále "čerstvý", a protože mě paní Brýdová nabádá, ať udělám něco jiného, než "mozeček", rozhodnu se jí inspirovat.
Nejdříve si připravíme květák: odtrháme a odřežeme všechny ty zbytečné listy. "Hlavu" necháme opět namočit, jak nám to někde radili. Mezitím si nakrájíme cibuli na proužky a česnek na plátky (protože se česneku chceme zbavit, nakrájíme 2,5 obrovských proužků). Vše naházíme do misky. K tomu přidáme na růžičky natrhaný květák, který zalijeme oleji (půl na půl), zasypeme trochou římského kmínu, pálivou paprikou, koriandrem, kari. Protože jsme vybrali nepřiměřenou velikost misky, mícháme opatrně a vracíme vypadané kousky zpátky do misky. Necháme jako odležet.
Čas na brambory - oloupeme, omyjeme, vezmeme struhadlo, že to bude jako rychlejší. Není. Dokrájíme nožem na slabé plátky. navrstvíme do zapékací mísy, jednu vrstvu osolíme, druhou vrstvu osolíme, tu třetí taky. Aby se neřeklo, posypeme majoránkou a zalijeme smetanou, která nám zbyla z předchozího dne, kdy jsme dělali tu květákovou polévku. Smetana přesto zbyde (ó, jak výhodný kup!). Dáme do trouby předehřáté na 180°. "Naložený" květák rozprostřeme do plechu vyloženém pečícím papírem a šoupneme do trouby k bramborám. Zjistíme, že nám tohle vše trvalo minimálně! asi půl hodiny, ale už se těšíme, jak se výtvor povede.
Po 30-ti minutách zjistíme, že ani jedna část není hotová (takže paní Brýdová má asi výkonnější troubu). Brambory nejsou dokonce ani slané.
Po dalších 15 minutách zjistíte, že brambory už ujdou a vespod jsou přesolené, takže se dosolovat nemusí. A květák už je lehce přismahlý :D Takže zalijete květák trochou citrónu a zamícháte. Pak si nandáte pořádnou porci se smutným pocitem, že na přidání už nejspíš nebude (pokud nebudete rychlejší při tajném užírání) a pustíte se do toho. A plácáte si po rameni, jak se vám to povedlo!
Bon appétit!
